Video k příběhu naleznete zde.
Barboru Hubíkovou najdete v Jeseníkách, přesněji ve Starém Městě pod Sněžníkem. Horalkou od narození není, ale v kopcích žije už přes třicet let a cítí se tu doma. Vystudovala historii a muzejnictví, práci v oboru nesehnala a sedm let se s ní lidé setkávali v knihovně v Hanušovicích. Neříká proč, ale rozhodla se ve svém životě něco změnit. Dala výpověď a hledala novou cestu. Na Jesenicku je dvacetiprocentní nezaměstnanost, ale hory opustit nechtěla.
,Poté, co absolvovala rekvalifikační kurz na administrativní práce, se v registru úřadu práce dozvěděla o programu Rovné příležitosti ve venkovských místních partnerstvích. Oč jde, nám pomohla pochopit jeho koordinátorka Jana Procházková. „Našim cílem je v první řadě společenský rozvoj malých obcí. Program, hrazený z prostředků Evropského sociálního fondu, běží od října 2010 a končit by měl v říjnu roku 2013. Počítáme s tím, že jedním z jeho výstupů budou komplexní komunitní strategie devíti obcí. Jednou z cest, jak program naplňovat, bylo vyhledání vhodných osobností, které by dokázaly v obci rozhýbat společenské aktivity,“ přiblížila nám projekt Jana Procházková.
Jednou z takových osobností se stala právě Barbora Hubíková. Dostala nabídku časově omezené pozice, ale i s tím vědomím do toho šla. „V podstatě jsem začala vykonávat zcela novou profesi. Cítila jsem ale, že díky ní mohu obci pomoci k nějakým financím a ještě k tomu rozvíjet nové aktivity a být tak dvojnásob užitečná,“ svěřuje se, proč kývla na roční pracovní smlouvu. S časově omezenou pracovní dohodou si hlavu nelámala. „Žiji v kraji, kde je běžné, že lidé vykonávají sezónní práce. Do jisté míry to je sice nejistota, na druhou stranu tak trochu výzva a byla to samozřejmě veliká možnost změny. Vyhovovalo mi to i proto, že se ráda držím svého motta, podle kterého žiji dnes a tady a co je potřeba, udělám raději hned a nechci čekat, až bude vhodnější doba.“
Do práce se pustila s vervou a dařilo se. Zorganizovala nejenom Anenskou pouť, ale její zásluhou mají děti ve školním klubu nové společenské hry a hudební nástroje. Došlo samozřejmě i na další aktivity.
Nedlouho poté, co jí smlouva vypršela, začala pracovat v místní akční skupině v Hanušovicích. Znamenalo to, že se vrátila na místo, kam si chodila sama pro rady. Předtím však prošla školením završeným závěrečnými zkouškami, až pak se stala oblastní koordinátorkou programu Rovných příležitostí. „Tak jsem vlastně získala nové zaměstnání, byť je to jen na poloviční úvazek,“ směje se Bára.
„O problematice venkova jsem téměř nic nevěděla nebo jen malinko. Víte, já se chci pořád něčemu novému učit, poznávat nové věci. A to, co poznám, čemu se naučím, toužím co nejrychleji realizovat v praktickém životě. Je to takový můj zdroj energie. Ten mě žene dál,“ Uzavírá Barbora.