Video k příběhu naleznete zde.

Petra a Pavlína Chanovy jsou sestry. Obě s mentálním handicapem. Po ukončení praktické školy bylo pro ně velmi složité samostatně najít práci. Proto seděly doma. Dívaly se na televizi nebo z okna. Samy uprostřed čtyř stěn.

Práce je přitom pro podobně postižené lidi klíčová. Bez ní se jejich handicap ještě prohlubuje, trpí celá jejich psychika.

„Stačilo mi, že jsem doma byla jen něco přes měsíc a bylo to k uzoufání. Strašně moc jsem chtěla najít práci, dostat se mezi lidi,“ vzpomíná na dobu bez zaměstnání Petra.

Měla štěstí. Spolu s Pavlínou a dalšími byla zařazena do projektu chomutovského občanského sdružení Masopust s názvem Aktivně do práce. Projekt se zaměřil na osoby se zdravotním, zejména mentálním, postižením a vymykal se komplexní individuální prací s účastníkem. Vedle poskytovaného vzdělávacího kurzu a pracovního uplatnění v kavárně provozované sdružením našel části účastníků pracovní místo u různých regionálních zaměstnavatelů.

Vedoucím projektu je Jana Moutelíková. O základním poslání projektu má jasno. „Integrace klientů do běžného zaměstnání je důležitá zejména pro to, aby si tito lidé zvyšovali svoje pracovní a sociální dovednosti. Když projekt zevrubně sledujeme, vidíme, jak obrovský rozdíl je mezi tím, když jsou tito lidé doma a práci nemají, a tím, když začnou pracovat,“ říká a dodává, že v současné době je zapojeno do projektu pětadvacet klientů a pracovní uplatnění se podařilo zajistit již třiadvaceti z nich.

Ještě předtím než Petra našla zaměstnání, hodnotila ji koordinátorka projektu Soňa Černá slovy: „Ostýchavá s velice nízkým sebevědomím. Vidět na ni bylo, že nedokončila školu, kde ji to asi nebavilo a její nedobrý psychický stav umocňoval delší pobyt doma.“

Vše se postupem času změnilo, když Petra nastoupila do tréninkové kavárny provozované sdružením Masopust. Dnes už s úsměvem vzpomíná na svoje začátky, kdy ji všechno padalo z rukou a rozbila nejeden talířek nebo hrníček. Přes tyto počáteční nezdary se však každým dnem na pracovišti cítila lépe. Rozhodně víc, než kdyby zůstala doma. „Ze všeho nejdřív bylo nutné najít k Petře cestu. Ani ne po roce se velice změnila. Je veselá, ráda si s lidmi povídá, je uvolněná a otevřená,“ komentuje změnu Soňa Černá. Sama Petra si práci v kavárně, kde pracuje ve čtyřhodinových denních směnách, nemůže vynachválit. „Dělám vše, co je právě potřeba. Obsluhuji na place, a když si to situace vyžaduje, umím i pomoci při pečení cukroví v kuchyni,“ chlubí se Petra.

Také její sestra dělá čtyři hodiny denně. Působí jako asistentka ve škole, kterou sama navštěvovala. Práce pomocnice učitelek ji od počátku hodně sedla. „Ta práce se mi moc líbí. Pomáhám učitelkám, starám se o děti a pro mě je to mnohem lepší, než sedět sama doma u televize. A když se mi po sestře zasteskne? Tak za ni zajdu do kavárny,“ usmívá se spokojeně Pavlína.

Ředitelka školy Hana Horská je s Pavlínou spokojená: „Ten její handicap vůbec nevidím jako problém. Je to proto, že Pavlína má obrovské srdíčko a k těm dětem patří. Je pro ně spíše kamarádkou, dokáže se k nim více přiblížit.“

Pracovně tréninkový projekt Aktivně do práce proběhl už dvakrát. V současné době chomutovské sdružení Masopust už připravuje s podporou Ministerstva práce a sociálních věcí a Evropského sociálního fondu další.