„Inspirovali jsme se prostorem, který naše sdružení již provozuje na Kladně. Kavárna Konec konců ve Slaném pomáhala především klientům Domova Bellevue s mentálním postižením. Zdálo se nám, že je to dobrá cesta, jak je touto prověřenou metodou vrátit na trh práce,“ říká Kateřina Zápotocká, která měla koordinaci kavárny na starosti.

Jedním z nich je kladenské sdružení Startujeme s projektem Multifunkční prostor Konec konců ve Slaném. Rozhodli se vytvořit tréninkovou kavárnu pro lidi s mentálním hendikepem. Projekt běžel dva roky a podařilo se na něj získat prostředky z Evropského sociálního fondu. Celkem se do něj zapojilo osmadvacet osob s lehkým a středně těžkým mentálním hendikepem. Na pozicích barmana a číšníka se tak vystřídali Marcela, Pavlína, Tomáš nebo Láďa a mnozí další. Organizátoři přiznávají, že čekali o něco větší zájem, jedním dechem ovšem doplňují, že nabízená místa nebyla vhodná pro každého. „Třeba pro lidi s jemnou poruchou motoriky či při absenci základního trivia tato pozice nebyla,“ upřesňuje Kateřina Zápotocká.

Zdravotně znevýhodněné kavárníky koordinoval pracovní asistent, který měl k ruce vždy dva lidi s mentálním hendikepem. Ti pracovali na zkrácený čtyřhodinový úvazek. Na samém počátku také nechyběla podpora projektové manažerky a psycholožky. Adaptace na pracovní podmínky byla u každého jinak dlouhá, ale komunikaci se zákazníky, objednávání, roznášku, mytí nádobí a další běžné činnosti kavárenské obsluhy zvládli všichni velice rychle.

Hendikepovaní lidé jsou většinou odkázáni na invalidní důchod s mizivou šancí najít si smysluplnou práci. Podstatným rysem projektu proto bylo, že tito lidé brali za svou práci plat. Zkrátka motivace, proč chodit do práce, byla stejná jako u většinové společnosti.

„Reakce byly rozporuplné, Slané je malé město, které se muselo se vzniklou situací vyrovnávat postupně. Na druhou stranu jsme se nikdy nesetkali s větším konfliktem s hostem kvůli postižení našich zaměstnanců, a naopak se k nám naučili chodit ti, kteří mají rozvinuté sociální cítění a v prostoru se cítili dobře,“ vysvětluje Kateřina Zápotocká.

O kavárně Konec konců v Kynského ulici s netradiční obsluhou záhy vědělo skoro celé město. A přesně takový byl záměr projektu – překonávat bariéry mezi hendikepovanými a většinovou společností. K tomu napomáhal koncept kavárny, která byla otevřená řadě různorodých aktivit: od výstav začínajících umělců přes projekce filmového klubu až po cestovatelské přednášky. Kavárnu vyhledávaly i maminky s malými dětmi, které se mohly během čajového dýchánku dospělých vyřádit v dětském koutku. Díky volnému přístupu na internet se v kavárně často prolínalo klábosení s kosím klapáním do klávesnic.

Provoz kavárny byl však časově omezený. „Posledním říjnem letošního roku skončil evropský projekt a tím se uzavřely i dveře naší kavárny. Komerční nájem 30 tisíc měsíčně jsme si bez dotace nemohli dovolit. Výnos z provozu kavárny by jen stěží pokryl platy asistentů. S tím ale momentálně mnoho nenaděláme. Důležité je, že se nám podařilo zapojit na tři desítky znevýhodněných lidí, kteří získali díky práci větší sebevědomí. Ke konci projektu jsme se snažili všem najít nové pracovní uplatnění. Povedlo se nám to téměř u všech. Pouze pro tři hledáme práci dál,“ dodává Kateřina Zápotocká.