„Chceme pomoci lidem i zaměstnavatelům. Připravujeme vzdělávací kurzy, pomáháme ženám hledat pracovní uplatnění a radíme jim s osobním i profesním rozvojem. Zároveň se snažíme motivovat zaměstnavatele k tomu, aby těmto ženám dali práci,“ představuje projekt jeho manažerka Petra Michelová.

Lidem z městečka v severním cípu Jizerských hor ještě před deseti roky dávala práci zdejší textilka. Ten už je ale minulost, továrna je dávno zavřená a pracovních příležitostí dnes na výběr moc není. S touto situací se musela poprat i Lucie Dankaničová.

„Když jsem končila základku a začala docházku na další školu, tak jsem o budoucnosti ani moc nepřemýšlela. A to ani potom, co jsem kvůli různým peripetiím školu nedokončila. Možná jsem v duchu tak nějak počítala s tím, že když bude nejhůř, tak jako mnozí přede mnou i já půjdu do textilky. Navíc jsem potkala kluka, o kterém jsem hned věděla, že je ten pravý,“ vrací se pár let zpátky paní Lucie.

„Starat se o tři děti nebylo snadné, ale nikdy jsem si nestěžovala. Naopak. Ta starost o ně mě naplňovala radostí. Péče o děti mne zajímala už dřív. Přečetla jsem na to téma hodně knížek a v duchu snila, že práce s dětmi by mě ohromně bavila,“ říká paní Lucie.

Z kluka se stal manžel a rok po svatbě na svět přišel Lukáš. O tři roky později Matyáš a v roce 2006 ještě Lucinka. 

Jenže starat se o tři děti není jen radost, ale také starost. Proč nepřiznat, že dva kluci a holka také něco stojí. Proto se paní Lucie začala rozhlížet po nějakém zaměstnání. „Moc mi to hledání nešlo. Na úřadu práce jsem byla registrovaná devět měsíců a práci, ve které bych mohla skloubit pracovní povinnosti s péčí o své děti, jsem nepotkala. Vše změnila až jedna schůzka s kamarádkou. Řekla mi o projektu a já neváhala a rychle se do něj zapojila,“ svěřuje se.

Paní Lucie se zapojila do kurzu Pečovatelka o dítě. Jako lektorka v něm působila i ředitelka mateřské školky v Novém Městě pod Smrkem, kam Lucie později nastoupila na třicetihodinovou stáž. „Obstála velice dobře, a když s naší pomocí ve školce vzniklo dotované místo pečovatelky na půl úvazku, vybrala si paní ředitelka na ten post paní Dankaničovou,“ popisuje Petra Michelová, jak se vše seběhlo.

„Kurz mi dal opravdu hodně. Dozvěděla jsem se mnoho nového, hlavně z oblasti psychologie dítěte. Pomohlo to nejenom mě, ale vlastně i mým dětem. Začala jsem se na ně dívat trošku nově, více jsem si všímala jejich potřeb a příčin jejich nálad,“ doplňuje vzpomínky na průběh kurzu paní Lucie.

Místo ve školce bylo projektem dotováno jen na určitou dobu. A přestože se našly prostředky, aby na něm setrvala ještě o měsíc déle, věděla, že o svoji další profesní dráhu se musí prát dál. Díky pochopení a podpoře ředitelky mateřinky tak paní Lucie absolvovala akreditovaný kurz pro asistenty pedagoga. Následovala stáž na základní škole v Novém Městě pod Smrkem a po ní nabídka, že by ji po prázdninách rádi zaměstnali na plný úvazek jako asistentku u prvňáčků.

Příběh s dobrým koncem má ještě pokračování. Láska k dětem totiž paní Lucii i jejího manžela přivedla k myšlence vážně se zajímat o pěstounskou péči. „Už společně absolvujeme tříměsíční kurz. Doufáme, že vše dobře dopadne a my budeme moci pomáhat dalším dětem,“ těší se na budoucnost Lucie Dankaničová. Ale to už bude jiný příběh...