Havířovský sociální podnik

Někteří lidé to mají při hledání práce těžší než ostatní. Někdy je na vině vyšší věk, jindy nízká kvalifikace nebo předsudky zaměstnavatelů. Anebo všechno dohromady. Zdeněk Krosčen (47) žije v Havířově a poslední čtyři roky byl bez práce. S partnerkou se starají o dvě děti, a proto byl víc než rád, když přišla nabídka zaměstnání z Havířovského sociálního podniku.

Havířovský sociální podnik se soustředí na bourací, zednické a úklidové práce a dále na rekonstrukce a opravy bytových jednotek. Je specifický tím, že zaměstnává lidi, kteří jsou na trhu práce znevýhodněni. Za jeho vznik může tak trochu vážný úraz. „Před nějakou dobou jsem ležel v nemocnici a přemýšlel, zda budu vůbec schopen ještě někdy pracovat. Při tom jsem si vzpomněl na příbuzného, který mi vyprávěl o tom, jak v zahraničí fungují sociální podniky. A tak mě napadlo tento koncept zavést i v Havířově,“ popisuje jednatel firmy David Horák.

Sociální podnik ale není charita - musí být stejně úspěšný jako kterákoliv jiná firma. Ten havířovský, který funguje skoro tři roky, se uchází hlavně o zakázky města. „Ze začátku nám velmi pomohla dotace, kterou jsme získali z Operačního programu Zaměstnanost (OPZ). Mohli jsme nakoupit třeba kvalitní nářadí, ale hlavně zaměstnat lidi, kteří byli dlouhodobě bez práce,“ doplňuje David Horák. Zaměstnance hledali ve spolupráci s úřadem práce. 

Podnik mohl díky dotaci přijmout osm lidí. Loni v létě k nim přibyl i Zdeněk. Pracuje převážně v bytech, které je potřeba zrekonstruovat. Oceňuje hlavně to, že je celý den v suchu a teple. „Přeci jen, je mi 47 a zdraví už není, co bývalo. Je to mnohem lepší, než být celý den venku někde na fasádách,“ pochvaluje si. Když má podnik zrovna méně zakázek, dávají zaměstnanci do pořádku sklad v centrále firmy, uklízejí auta nebo čistí nářadí. Každý měsíc dostávají fixní mzdu, kterou z části hradí dotace a z části sám podnik. „Tady mám jistotu, že dostanu za práci zaplaceno,“ připomíná další výhodu Zdeněk.

Zdeněk a jeho kolegové mohli také bezplatně absolvovat několik kurzů, mezi nimi například kurz finanční gramotnosti. Kvůli tomu, že neměl práci, si půjčoval peníze a dostal se do dluhů. Některé půjčky měly navíc vysoké úroky, a tak dluhy rostly a rostly. „Ten kurz byl pro mě takový impuls k přemýšlení. Pochopil jsem, že vlastně pořád splácím jen úroky, a ne samotnou půjčku,“ přemýšlí Zdeněk.

Podpora z OPZ sice letos končí, ale Zdeněk je šikovný a spolehlivý, tak si ho ve firmě nechají. Navíc dostane smlouvu na dobu neurčitou. „Jsem rád, že mám práci, že nesedím doma a nepřemýšlím nad sebou,“ říká spokojeně. V neposlední řadě získal praxi, která se v budoucnu může hodit.

Havířovský sociální podnik nyní rozšiřuje působnost i do Ostravy či Karviné. Kromě městských zakázek spolupracuje s firmou Residomo, která v regionu vlastní tisíce bytů. Své služby chce nabídnout i soukromým osobám – vyklidit byt po babičce nebo odvézt starý nábytek potřebuje občas každý. „Musíme se chovat ekonomicky, jako klasické firmy, tak hledáme, kde se dá,“ nastiňuje plány do budoucna David Horák.