Video k příběhu naleznete zde.
Sociálními službami pro dospělé s mentálním postižením se v Rychnově nad Kněžnou dlouhodobě zabývá občanské sdružení Ferda. Nabízí v tomto ohledu řadu různých aktivit. Jednou z nich je i tréninková kavárna Láry Fáry. Právě ona se stala centrem realizace celého projektu.
„Kdo chce pomáhat, musí se sám toho hodně naučit,“ tvrdí koordinátorka projektu Kavárna s příběhem Zuzana Skříčková a dodává, že základem takové práce je dokonalé zvládnutí standardů poskytování sociálních služeb, tedy určitých norem vycházejících z příslušného zákona. Zní to celé trochu učeně, ale jde v podstatě o to, že neustálé sebevzdělávání sociálních pracovníků v různých oblastech je a mělo by být samozřejmostí. Proto také projektem projde a úspěšně jej absolvuje něco kolem sto padesáti pracovníků sociálních služeb. „Naši lidé se učí, jak s postiženými mluvit, jak jim věci vysvětlovat, co jim poskytnout v danou chvíli můžeme a na co naše síly momentálně nestačí,“ vysvětluje.
O samotném průběhu projektu jedna z jeho účastnic Lenka Mihulková vypráví: „Je to především o trpělivosti a neustálém opakování. Jde nám o to, aby mentálně postižení lidé, kteří se do projektu zapojí, v první řadě získali pracovní návyky, rovněž hygienické návyky a snažili se upevňovat nově získané dovednosti.“
Poslání kavárny Láry Fáry je i v něčem jiném. Vystihují to slova další z účastnic projektu Jany Křížové: „Samosebou nám jde také o to, aby do naší kavárny chodila veřejnost ne z nějaké lítosti, či kvůli nějaké charitě nebo ze soucitu, ale prostě proto, že tu nalezne příjemné posezení u dobré kávy a chutných zákusků. Vlastně v naší kavárně vytváříme prostor, kde se nenásilně setkávají mentálně postižení lidé s představiteli většinové populace, poznávají jeden druhého bez předsudků a mohou si vyprávět své příběhy.“
V rychnovské kavárně Láry Fáry se střídá celkem dvacítka uživatelů, tedy dospělých lidí s mentálním postižením. Pracují ve směnách, rozdělených po čtyřech hodinách. S dvojicí uživatelů pracuje vždy jedna terapeutka. „Terapie vždy rozhodně převažuje nad provozem kavárny,“ vysvětluje, co je v projektu prvořadé, Lenka Mihulková.
„Důležité je také zdůraznit, že účast našich klientů v projektu není brána tak, že našli zaměstnání. To ne. Lidé se v kavárně mají něčemu naučit a posunout se dál. Získat nějaký základ, od něhož se mohou dál odpíchnout. Prostě to neznamená, že se naučí dělat a podávat kávu a zůstanou u toho dalších dvacet, třicet let,“ upřesňuje Jana Křížová.
Jak jsme uvedli v úvodu, projekt Kavárna s příběhem pomáhá nejen mentálně postiženým, ale díky němu mohou zkušení školitelé předávat získané zkušenosti desítkám dalších pracovníků v sociálních službách. A o to je záběr projektu širší a jeho dopad větší.