Video k příběhu naleznete zde.

Laura žije v Praze, je ji devětatřicet let a po celý dosavadní život je na invalidním vozíku. Navíc trpí poruchou jemné motoriky, která jí neumožňuje ovládat prsty na rukou tak, jak by chtěla. Přes (a nebo právě pro) svůj handicap se s osudem nehodlala nikdy smířit a šla za svým cílem. Odmaturovala, a protože milovala umění, rozhodla se ho alespoň blíže poznat. Dějiny umění vystudovala na Univerzitě Karlově. „Relativně jsem na tom nebyla nejhůře, přesto mě můj handicap hodně omezoval. Říkala jsem si mnohokrát, že kdybych mohla ovládat počítač jako jiní, vše by se diametrálně změnilo,“ vzpomíná Laura na minulost.

Pak se dozvěděla o tom, že byl vyvinut speciální software, který umožňuje počítač ovládat hlasem. Okamžitě začala hledat, jak se k němu dostat a naučit se s ním pracovat. Tak se dostala k projektu s názvem Můj hlas – moje práce.

„Svůj projekt jsme zaměřili právě na takové lidi jako Laura. Tedy takové, kteří jsou odkázáni na invalidní vozík a sami počítač ovládat kvůli svému zdravotnímu postižení nemohou. Díky prostředkům, mimochodem i z Evropského sociálního fondu, jsme pak mohli nakoupit počítače a především unikátní software, umožňující jejich ovládání hlasem našich klientů. Vymysleli jsme a spustili i speciální kurz, který klienty učí tuto technologii ovládat,“ konkretizuje projekt jeho koordinátorka Daniela Rázková.

„Otevřel se mi zcela nový svět,“ svěřila se nadšená Laura, když zvládla úskalí hlasového ovládání počítače a nejvíc si pochvalovala, že díky programu My dictate může mluvené slovo snadno přenášet v psaný text na monitoru.

Velikým plusem projektu bylo i to, že klientům umožňoval půjčovat si počítač vybavený speciálním softwarem i domů a procvičovat si tak získané dovednosti. „Samozřejmě, že to lidem pomáhalo, ale my šli ještě dál. Těm, kteří to potřebovali, jsme pomohli získat administrativní příspěvek na pořízení počítače se speciálním programem,“ dodává Daniela Rázková.

Jak říká Laura, projekt jí pomohl otevřít nový svět a spolu s tím cestu k práci. „Je pravda, že příležitostí nabízejících práci z domova je poměrně dost. Jenže to neřešilo můj problém. Odmalička jsem tíhla k tomu být mezi lidmi a práce z domova člověka sociálně izoluje,“ popisuje svůj postoj k životu Laura.

Zvládnutí unikátní technologie pro běžnou práci s počítačem proto Laura Babůrková vzala jako základ pro svůj profesní růst, který by znamenal každodenní kontakt a možnost chodit mezi zdravé lidi do práce.

„Laura od samého počátku tvrdila, že před prací v zajetí domácích čtyř stěn preferuje zaměstnání v běžném pracovním kolektivu. Pomohli jsme ji tedy takové místo najít,“ prozrazuje koordinátorka celého projektu.

Dnes Laura Babůrková díky projektu a dotovanému místu pracuje na Úřadě městské části Praha 12. Je šťastná a tvrdí, že projekt, který ji k tomu pomohl, má výstižný název. „Lepší budoucnost si otevírám hlasem,“ říká.