„V šestnácti letech jsem hrála s kamarády baseball a míček mě nešťastně trefil do oka. Došlo ke zlomení očnice a pomalu jsem začala ztrácet zrak. Zjistilo se, že trpím vrozenou vadou odumírání sítnice, přičemž úraz to ještě podpořil,“ říká Martina. 

Do projektu se zapojila i slečna Martina, která prošla dveřmi KAFIRY poprvé před sedmi lety. Po vyšetření na klinice se Martina dozvěděla tvrdou realitu. „Neexistuje operace, která by mi zrak vrátila. Na doporučení lékaře jsem vyhledala pomoc právě v KAFIŘE. Tehdy jsem se jako osmnáctiletá dívka začala vzdělávat v oblasti počítačů. V kurzu pro začátečníky jsem se učila opravdové základy. Poprvé jsem třeba přišla do styku s internetem, který ještě nebyl samozřejmostí,“ popisuje Martina.

„Pokračovala jsem tříměsíčním kurzem Obsluha osobního počítače podle osnov ECDL, ve kterém jsem se naučila pracovat s počítačovými programy jako Access a PowerPoint,“ vypráví Martina.

Postupně své znalosti prohlubovala v dalších kurzech. V rámci projektu Nadějné vyhlídky se lidé se zrakovým postižením připravují na pracovní pohovor, učí se psát životopis, ale také zvládat stresovou zátěž, relaxovat a dozvědí se také něco o metodice zdravého životního stylu. Absolvování těchto modulů je povinné, teprve pak si klienti vybírají jedno z osmi profesních zaměření.

„Myslím, že na základě mého poškození zraku se dokážu vcítit do klientů. Vím, jak vidí oni a jak se cítí, vím, jak sdělit určité informace. V některých případech se účastním i pohovorů. Tak tomu bylo například u Kataríny,“ vysvětluje Martina.

Na nejúspěšnějšího absolventa prvního běhu čekalo místo asistenta poradce pro zaměstnávání zrakově postižených v rámci realizačního týmu. „Přiznávám, že právě tato možnost byla velkou motivací a myslím, že nejen pro mě,“ potvrzuje slečna Martina, která právě tuto pozici zaslouženě získala. V současnosti každý den dochází do KAFIRY, kde nyní jako zaměstnankyně tráví čtyři hodiny denně. Vyhledává pracovní místa na internetu, nabídky pak rozesílá klientům e-mailem, volné pracovní pozice poptává také přímo u zaměstnavatelů, kontaktuje je a domlouvá u nich schůzky pro své klienty. 

„Denně dojíždím hodinu a půl tam a stejnou dobu zpět. Až se opraví dílna v Ostravě-Koblově, bude to pro mě velké ulehčení jak finanční, tak časové. Opět začnu docházet na vzdělávání do KAFIRY, což v současnosti nestíhám,“ popisuje Katarína, kterou práce i přes dojíždění baví a je v ní spokojená.

Paní Katarína se zapojila do projektu už v jeho začátcích a nyní pracuje v chráněné dílně Charity v Hrabyni. Vyzdvihuje dobrý kolektiv i kurzy v projektu: „Kromě práce mi KAFIRA přinesla i nové kontakty a kamarády. Je to fajn parta.“

Občanské sdružení KAFIRA vedle poradenství, nácviků sociálních dovedností, doprovodů, podpory při hledání zaměstnání a vzdělávacích aktivit, organizuje pro své uživatele také aktivizační činnosti. „Dvakrát ročně pořádáme setkání všech uživatelů KAFIRY, na kterých se naši klienti dozvědí novinky ze sociálních služeb, představujeme nové kompenzační pomůcky, často vše spojujeme s nějakou exkurzí,“ vysvětluje Martina.

Nadějné vyhlídky z celkově zapsaných 50 účastníků úspěšně absolvovalo 38 klientů a 11 účastníků si našlo novou práci na různých pozicích. Pracovní trh je tak obohacen o prodavačku, obsluhu zmrzlinového stroje, uklízečku, pracovnice v chráněné dílně a v sociálních službách, ostrahu objektu, účetní a tři maséry, z nichž jeden dokonce otevřel vlastní praxi. Je to skvělý výsledek. Hlavní přínos sdružení ale spočívá v tom, že vytváří prostor, kde lidé navazují vztahy a sdílí společné hodnoty. KAFIRA tak dostála svému jménu, jež hebrejsky označuje město, které pro své obyvatele znamená spojení nejen územní, ale také vztahové.