Maminky, kterým se blíží konec rodičovské, před sebou mají nelehké období návratu do zaměstnání v nové životní roli. Je dobré, že na to nejsou samy. 

V každém kraji existuje řada sociálních projektů zaměřených právě tímto směrem. Mnohé pak existují jen díky financím z ESF. Jedním z nich je i projekt Na vlastní noze ze severu Čech. Přesněji z Liberecka a Jablonecka. Stará se o něj občanské sdružení Spirála z Turnova a cíle má ambiciózní. Jak také jinak označit snahu o „podporu rodičů s malými dětmi, včetně samoživitelek, směrem k mnohostranné pomoci při zahájení jejich vlastního podnikání“. Projekt počítá s tím, že si asi šest desítek maminek nejen založí živnost, ale začne skutečně podnikat! 

Úspěchy ilustruje dvojice mladých maminek, které si řekly, že se do původního zaměstnání po rodičovské už nevrátí. Vycházely z úvahy, že se o rodinu budou moci snáze starat, když si založí živnost, ve které budou svými vlastními pány.

„Návrat do projekční kanceláře jsem záhy zavrhla. Sladit práci a péči o rodinu jsem chtěla podle sebe. Také jsem toužila vyzkoušet si, jaké to je být nezávislá na platu od zaměstnavatele a kolik jsem si vlastně schopná vydělat sama,“ říká Gabriela Šubrtová.

Gabriela Šubrtová z Jablonce má dvě děti ve věku osm a šest let. Staršího syna ráno vypravuje do školy, s tím mladším míří do mateřinky. Nejen po ránu má tak práce víc než dost. 

Dnes je to už rok, co rozjela vlastní činnost zaměřenou na vystavování průkazů energetické náročnosti domů, tzv. energetických štítků. Tak úplně do neznámého nešla, vystudovala stavařinu, ale bez pomoci specialisty na podnikání by to bylo těžké. „Hodně mi pomohl projekt Na vlastní noze. Nešlo jenom o motivaci, ale především o spoustu potřebných informací, které jsem musela před svým prvním krokem k podnikání vstřebat a osvojit si je. Pochopila jsem, že bez přípravy perfektního konceptu by se ten krok nikdy nezdařil. Pomohlo i to, že jsem byla připravena pracovat poctivě, na nic nečekat a v běhu práce se neustále zdokonalovat. Chvíli to trvalo, ale zakázky začaly rychle chodit a nyní už jsem vytížená, pracující žena,“ vypráví Gabriela Šubrtová.

Je nejenom pracovně vytíženou ženou, ale i ženou pevných zásad. Potvrzuje to, když popisuje, jak se jí daří skloubit podnikání a rodinu. „Věděla jsem jasně, že chci pracovat v době školní docházky svých dětí, a pak se jim chci doma plně věnovat. Ráno děti odvezu do školy a školky a asi v půl deváté usednu k počítači. Pracuji do tří odpoledne, oběd přitom neřeším. Pak tu jsem zase jen pro děti, pro rodinu. Samozřejmě, že když se někdy vyskytne něco akutního, sednu si na to večer. Je potřeba ale znát své hranice a nepracovat po večerech často. To se mi daří,“ říká s hrdostí. Gabriela si kromě toho dokáže ještě najít čas na své koníčky, takže si jde alespoň obden zaběhat nebo zajezdit na kole. 

Podobně působí i příběh další z bývalých účastnic projektu Na vlastní noze. Jeho hrdinkou je majitelka prodejny s volnočasovým oblečením v Semilech Veronika Kousalová. Také má dvě děti, čtyřletého předškoláka a devítiletého školáka. Zkušenosti s prodejem konfekce měla jen z pozice brigádnice, ale nad dotazy, proč si k podnikání vybrala právě provozování obchůdku s oblečením, když je i v Semilech velká konkurence, se jen usmívá: „Takových obchodů, jako jsem plánovala já, tady dostatek není. Můj textil není tzv. konfekční, mám krásné volnočasové oblečení ze Španělska, které navíc prodávám pouze po jednotlivých kusech. Takže když si někdo v Semilech koupí něco ode mě, nepotká v tom dalších pět lidí. Lidé se rádi trochu odlišují.“

„Určitě mi hodně pomohly dotace od úřadu práce, které jsem dostala právě na vybavení obchodu, tedy na stojany, věšáky a další nezbytné věci. Tuto dotaci jsem dostala díky dobře připravenému podnikatelskému plánu. Pomohlo i to, že jsem na úřad šla opravdu přesvědčená a s pořádnou motivací, že to dělat chci a budu a že jsem si jistá, že to vyjde. I když jsem měla obavy, jestli něco vůbec dostanu, nakonec jsem formou dotace obdržela čtyřicet tisíc a jsem za ně moc ráda,“ vypráví Veronika Kousalová.

Se zajištěním místa pro obchod problém nebyl. Přímo v domě, kde bydlí, byly zrovna volné obchodní prostory, navíc se tam vždy prodával textil, a tak o reklamu bylo do značné míry postaráno. Horší to bylo s tím, kde sehnat a hlavně z čeho uhradit nezbytné vybavení. 

I ona si moc pochvaluje projekt Na vlastní noze, bez kterého, jak tvrdí, by se do podnikání nikdy nepustila. „Po ukončení rodičovské dovolené jsem řešila, jak dál. Postavit se na vlastní nohy mě lákalo, ale potřebovala jsem zjistit, zda na to mám. Tu jistotu jsem získala v projektu Na vlastní noze. Díky tomu jsem do toho nakonec šla,“ vysvětluje.

A nelituje. Přestože má její obchod otevřeno od 9 do 17 hodin, čas na rodinu má. Navíc plánuje, že se v obchůdku bude střídat s paní na výpomoc, aby mohla děti sama vyzvedávat ze školky a školy. „Zatím jsme domluveny na odpoledne, ale to budu stejně s dětmi většinou doma, takže kdyby něco, seběhnu jen po schodech dolů. Člověk prostě nemůže stále jen čekat, až za ním práce přijde. Musí se aspoň pokusit něco podniknout. A dokud nevyzkoušíme, že to jde, nebo nejde, nemůžeme soudit,“ uzavírá.