Video k příběhu naleznete zde.
Helena Pokorná je mladá, třiadvacetiletá maminka malé dcerky. Žije na Vysočině nedaleko Jihlavy. Před pár měsíci na tom nebyla vůbec dobře. Dlouhodobě bez práce, samoživitelka, bez vlastního bydlení. Navíc se po setkání s podvodníkem na její hlavu sneslo nebezpečí exekuce.
Helena ale nehledá výmluvy „Důvodem jsem byla já sama,“ a dodává „Mamina s malým dítětem to má s hledáním pracovního uplatnění už tak dost těžké, já navíc měla jenom základní vzdělání.“
Po základní škole nastoupila do učebního oboru dámská krejčová. Ten ji ale nebavil. Nechala se tedy zapsat na obor aranžérství. U něj vydržela také jen dva roky, navíc otěhotněla. „Tatínek se o malou nezajímal, zůstala jsem sama a nebýt mojí mámy, nevím, jak by to dopadlo,“ vzpomíná Helena na dobu, kdy se to s ní pěkně zhouplo.
Tři roky byla odkázána na život ze sociálních dávek, tři roky hledala práci. Pak se objevila šance. Úřad práce vybraným uchazečům o zaměstnání uhradil rekvalifikační gastronomický kurz. Byl určen lidem bez práce do pětadvaceti let a bez vzdělání a také lidem nad padesát let.
„Gastronomická akademie, která kurz pořádala, vznikla jako občanské sdružení a založili ji odborníci z oblasti učňovského školství s více než dvacetiletou praxí,“ prozradila nám Vlasta Vičanová, koordinátorka projektu Nová šance v gastronomii financovaného z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Projekt byl zajímavý tím, že ho vedli lidé, kteří moc dobře věděli, jaké profese podnikatelům v pohostinství na Vysočině schází. Velkým plusem byl i fakt, že po absolvování kurzu se jedenácti účastníkům nabídla možnost získat dotované pracovní místo.
Ač by se mohlo zdát, že šance to byla pro dlouhodobě nezaměstnané více než dobrá, tak snadně kurz neběžel. „Překvapilo nás to. Skupina, která k nám začala docházet, to z počátku nebrala nijak vážně. Ukázalo se, že dotyčným chybějí základní pracovní návyky a cosi, jako pracovní morálka je jim na hony vzdáleno. Navíc měli problémy s uznáváním autorit a to jde potom to učení hodně ztuha,“ vysvětlila nám Vlasta Vičanová, aby hned vzápětí dodala, že se našlo pár výjimek, jako třeba právě Helena Pokorná.
„Z počátku pro mne bylo důležité, že rekvalifikační kurz hradil Úřad práce. Já bych na něj prostředky prostě neměla. Brzy jsem pochopila, že podobná šance se nebude muset opakovat, navíc v kuchyni se mi začalo líbit,“ přiznává Helena. Kurz absolvovala dobře a se zájmem. Okamžitě nastoupila jako pomocná kuchařka do jedné z jihlavských restaurací a líbí se jí tam. „Je to hezká práce a doufám, že se mi po čase podaří zvýšit kvalifikaci a stanu se samostatnou kuchařkou, která si klidně troufne na minutky i jiné speciality a kdo ví, když se bude dařit, proč bych nemohla být třeba i šéfkuchařkou?“ říká optimisticky.
Helena Pokorná nabídnutou šanci dokázala využít. Pomohlo jí to i ke změnám v osobním životě. „Našla jsem si přítele, mohu se postarat o mámu, která teď potřebuje pomoc ode mne, a díky kurzu vlastně až teprve teď vím, jak se vede takový normální rodinný život,“ prozrazuje Helena.