Video k příběhu naleznete zde.

Paní Marie má na ženu trochu neobvyklého koníčka. Chodí na ryby. „S prutem u vody mi je dobře a moje záliba mi pomohla, když bylo nejhůř,“ vysvětluje.

Před lety vystudovala střední zemědělskou školu a jako čerstvá ošetřovatelka hospodářských zvířat nepředpokládala, že by někdy měla nouzi o práci. Časy se však změnily a s nimi prudce i charakter českého zemědělství. Velkým zemědělským podnikům na vesnicích odzvonilo a její profesi najednou nikdo nepotřeboval. Nevzdala to. Hodiny u řeky ji naučily nejen trpělivosti, ale občasný zápas s prutem z ní udělal i bojovnici. Pracovala na poště, po té v jednom z nových podniků kompletovala elektronické součástky. Pak byla i pokojskou v jednom z českobudějovických ubytovacích zařízení. „Líbilo se mi tam, ale s koncem podniku skončila i moje práce a já se ocitla na úřadu práce,“ vzpomíná Marie Bendová.

V registru uchazečů o práci byla více než rok. Byla jednou ze šestadvaceti tisíc. Dělat ale chtěla a aktivně se zapojila i do veřejně prospěšných prací. Obracela každou korunu, a i když podle jejich slov „i to rybaření něco stojí, pruty a háčky zadarmo nikde nenajdeš,“ na svůj koníček nezapomínala a u vody hledala uklidnění. Pak se dozvěděla, že se během několika týdnů otevřou nové rekvalifikační kurzy. Byly spojeny s gastronomií a to ji oslovilo. „Samozřejmě, že jsem doma vařila. Nejraději jako správná jihočeská patriotka cmundu a coby rybářka jsem zvládla udělat i ryby na několik způsobů,“ říká.

Na rozhodování o tom, jak nejvýhodněji využít prostředky z Evropského sociálního fondu, se podílejí i kraje. „Je to tak správné, na kraji totiž nejlépe vědí, jaké problémy s pomocí fondu mohou řešit a v případě organizování rekvalifikačních kurzů znají, jakých oborů je v regionu potřeba a které nabídnou jejich absolventům největší perspektivu,“ řekl nám koordinátor projektu Vzdělávej se pro růst RNDR. Vladimír Brablec. „

Paní Marie se do kurzů vrhla s vervou sobě vlastní. Během dvanácti týdnů se ji podařilo úspěšně absolvovat hned tři. Zvládla tak studenou i teplou kuchyň a k tomu také přípravu minutek. „Říkala jsem si, že mám vyhráno a pustila se do listování inzeráty a nabídek uplatnění. Bylo jich dost. Jenže po několika vstupních pohovorech mě pozitivní nálada přešla. Když slyšeli, že jsem obyčejná rekvalifikantka, pokrčili lítostivě rameny a řekli mi, že oni hledají člověka s praxí,“ vzpomíná na první dva měsíce po ukončení rekvalifikačních kurzů Marie Bendová.

Potom se ji práci v oboru přeci jen podařilo získat. Jenže ji to nestačilo. Začala sice sbírat praxi, ale zkušenost ji velela, aby udělala ještě něco navíc. Z vlastních prostředků se začala v oboru dál vzdělávat. Sama říká, že to bylo těžší, než si představovala, ale vydržela a koncem roku 2012 získala výuční list!

„Nyní jsem v pohodě. Kdybych náhodou v budoucnu musela měnit místo, bylo by to s praxí a výučním listem v kapse mnohem snazší,“ uvažuje paní Marie.