Žiju! Mám totiž práci

Marcela Litochlebová (47) svůj nejtěžší životní boj vyhrála - porazila rakovinu. Když se její stav zlepšil, chtěla zase pracovat. Jenže se zdravotním omezením a dlouhou pauzou v životopise to nejde úplně snadno. Marcela našla pomoc na úřadu práce, kde jí doporučili projekt „Práce bez bariér na Vysočině“. Díky němu získala dotované pracovní místo jako účetní v mateřské škole.

Marcela chtěla studovat ekonomii, brzy se jí ale narodily děti, a tak studia vzala za své. Pracovala jako vedoucí videopůjčovny, svět čísel jí ale pořád lákal. Dálkově si proto doplnila vzdělání a získala titul DiS. Život plynul pokojně až do roku 2010, kdy jí diagnostikovali rakovinu. Chemoterapie, ozařování, další zdravotní komplikace a následná rekonvalescence znamenaly plný invalidní důchod na skoro šest let.

Pak naštěstí nastal obrat k lepšímu a nemoc ustoupila. Marcela chtěla opět pracovat, jako byla zvyklá celý život. „Zůstal mi sice invalidní důchod prvního stupně, ale být doma na dávkách jsem nechtěla,“ popisuje. Jenže její možnosti byly omezené – manuální práci kvůli problémům s levou rukou nezvládne a nabídka kancelářské práce, navíc na zkrácený úvazek, není ve Žďáru nad Sázavou nijak valná. Registrovala se na úřadu práce a trpělivě psala na inzeráty, které pro ni připadaly v úvahu. „Poslala jsem desítky životopisů. Málokdy se ozvali. Pět let mimo pracovní trh v životopise neschováte. A když někdo odpověděl, ukázalo se, že jde třeba o podomní prodej apod.,“ vzpomíná.

Po zhruba půl roce neúspěšného hledání dostala Marcela od své zprostředkovatelky z úřadu práce tip na projekt „Práce bez bariér na Vysočině“, financovaný z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost. Projekt je určen pro lidi se zdravotním handicapem. „Do projektu jsem vstupovala s tím, že nic nemůžu ztratit. Nakonec jsem získala strašně moc,“ říká dnes už šťastně Marcela.

Marcela se do projektu zapojila spolu s dalšími lidmi na začátku letošního roku. Všichni měli za sebou zdravotní problémy a marné hledání práce. „Už jen setkání s lidmi s podobným osudem pomůže. Protože když jste zavření doma, máte sebevědomí na nule. Máte pocit, že jste nejhloupější na celém světě a že to každý musí vidět,“ konstatuje Marcela. Během několika měsíců pilovali životopisy, učili se, jak vystupovat na pohovorech, nebo se zdokonalovali ve finanční gramotnosti. Mohli také bezplatně využívat internet.

Realizátoři projektu průběžně pomáhali Marcele i ostatním hledat práci. Zhruba na jaře se objevila nabídka zaměstnání v Mateřské škole Žďár nad Sázavou, která sdružuje celkem sedm pracovišť. „Jelikož nám přibývá administrativy, potřebovali jsme někoho, kdo by nám pomohl. Zároveň máme velmi omezené finanční prostředky. Dotované pracovní místo je v našem případě ohromná pomoc,“ říká ředitelka MŠ Iveta Klusáková. Protože úvodní schůzka dopadla dobře, dohodly se na spolupráci.

Marcela nastoupila v červnu. Má na starosti pokladnu, zadává faktury, vyplácí cestovní náhrady… Pracuje na zkrácený úvazek 6 hodin denně, navíc s pružnou pracovní dobou. „Bez projektu bych se možná k tomuto místu ani nedostala,“ přemítá.

Dotované pracovní místo znamená, že zaměstnavatel dostává od úřadu práce příspěvek na pokrytí mzdových nákladů zaměstnance. Jinak je ale vše jako při klasickém pracovním poměru – pracovní smlouva, tříměsíční zkušební lhůta… Marcela má smlouvu do konce května 2018. Co bude dál, je zatím ve hvězdách, Marcela je i tak vděčná, protože získá praxi v oboru, kterému by se chtěla věnovat. „Za ten rok se vrátíte zpět do života. Najedete na režim, hlava začne fungovat. Máte pocit, že jste zase člověk, že žijete a můžete říct: Kruci, já jsem zaměstnaná!“